Zpěv je pro mě úžasný relax

Báňský záchranář, Ing. Josef Kasper, prošel v minulosti mnoha pracovními pozicemi při těžbě černého uhlí – 28 let pracoval na Dole ČSM ve Stonavě a šest let byl také jeho ředitelem. Od roku 2010 řídí Hlavní báňskou záchrannou stanici v Ostravě. Veškerá tato práce přináší hodně starostí a stresu, proto se ve volném čase věnuje koníčku, který by však málokdo očekával – zpívá ve smíšeném sboru chrámové písně, ale je členem i několika dalších pěveckých uskupení.

Pane řediteli, vy máte velmi zajímavého koníčka. Čím se zabýváte, když zrovna nejste v práci?

Rád zpívám a kdysi jsem chodil i na sólový zpěv. Zpívám tenor v souboru Slezan Český Těšín, což je smíšený sbor, který má 50 členů a z toho jenom 10 chlapů, takže dámy jsou v převaze. Členem sboru jsem 6 let, ale některé moje kolegyně zde zpívají už 20 –30 let. Letos oslavíme 80 let existence souboru. V období Vánoc vystupuji v jiném souboru, který zpívá gospely, což je pro mě velmi zajímavé, jak po technické stránce, tak repertoárově. Líbí se mi, že je to moderní a melodické. Pravidelně také chodím do souboru chlapů do naší malé venkovské hospůdky, kde je nejlepší akustika. Pod názvem Sbor dobrovolných zpěváků vystupujeme na různých veřejných akcích pro pobavení kamarádů.

Jaký je ve Slezanu váš repertoár?

Zpíváme chrámové písně, lidové písně, ale i klasické skladby. Vystupujeme na různých akcích, v kostelích, ale i na jiných zajímavých místech. Jezdíme také do zahraničí, byli jsme ve Slovinsku, kde jsme vystupovali v největší jeskyni v Evropě – Postojna jama. To byl nádherný zážitek! Také jsme vystupovali v Itálii v Limone sul Garda.

Jak se to stalo, že jste začal zpívat? Vedla Vás ke zpěvu třeba maminka?

Moje maminka zpívala krásně a já jsem během studia na střední škole chodil na sólový zpěv do základní umělecké školy. Pak jsme se spolužáky z gymnázia založili kapelu, ale náš repertoár rozhodně nevyhovoval komisi, která tehdy za socialismu schvalovala činnost kapel, a tak jsme vlastně skončili dřív, než jsme začali. Miluju hudbu a je to pro mě přepnutí do úplně jiného módu, takový relax. Mám rád písně 80. a 90. let, na kterých jsem vlastně vyrostl, ale třeba i jiné žánry – od Rammstein až po Hradišťan. Nemám absolutně vyhraněný styl – buď se mi líbí nebo ne. To je jako s vínem – buď mi chutná nebo ne.

Vy máte hluboký hlas, který se určitě pěkně nese prostorem.

No, to je o posazení hlasu a já mám poměrně velký hlasový rozsah. Už jsem zaskakoval i basy při jednom koncertě, kdy jsem se během cesty musel v autobusu naučit partituru kolegy.

Máte nějakou oblíbenou partituru?

Miluju Rybovu mši vánoční, se kterou každoročně končíme naši pěveckou sezónu.  Vloni jsme ji dokonce zpívali 3× během jednoho týdne. Zpívali jsme například v Brně v jednom kostele pro záchranu varhan spolu se sólisty a orchestrem Brněnské filharmonie o 50 členech – to byl úžasný zážitek. Během adventu loňského roku jsme se zúčastnili koncertu Tisíc hlasů, kde společně pro Český rozhlas vystoupilo tisíc zpěváků. Koncert se konal v Obecním domě v Praze a přenášela ho Česká televize.

Hudba a zpěv Vás prostě baví...

Mám rád příjemnou společnost a pokud hraje hudba a zpívá se, ochotně se připojím. Hudba je univerzální jazyk, který spojuje lidi, probouzí radost, emoce, a proto ji mám tak rád. A jak říkal moudrý Jan Werich: „Nejkrásnější hudba je lidský smích.“