Sladký svět naší kolegyně

Někteří lidé pečou pro radost, jiní pro rodinu, další pro slavnosti a výjimečné chvíle. A pak je tu kolegyně Marta, která peče, protože jí to dává smysl, radost i možnost tvořit. Ať už jde o bábovku k odpolední kávě, narozeninový dort pro tatínka nebo cupcake na rozloučenou – za každým jejím sladkým výtvorem je příběh, vůně domova a laskavá vzpomínka. Nahlédněte s námi do jejího „sladkého světa“…

Co tě na pečení nejvíce láká a co ti dává? Je to pro tebe spíše relax, nebo tvůrčí výzva?

Na pečení mě baví vlastně všechno – je to pro mě relax, radost, prostor pro kreativitu a hlavně způsob, jak potěšit druhé. Začínalo to klasicky – pečením pro rodinu, pak pro příbuzné, známé a časem i pro známé známých. A tak se sladká vůně z mojí trouby postupně rozšířila do celého okolí…

Vzpomínáš si na svůj první pokus v kuchyni?

Moje první pečení sahá až do dětství – už jako malá holka jsem trávila hodně času u prarodičů, protože rodiče byli pracovně hodně vytíženi. S babičkou jsme trávily čas v kuchyni, kde jsem jí doslova koukala pod ruce – jak se šlehá bílek, co do něj přidat, jaké fígle fungují, aby se všechno povedlo. Ty okamžiky mám v sobě dodnes – třeba vůni staré kredence, ze které babička vytahovala lahvičky s různými aromaty do pečení. Dodnes je kupuji a používám. A právě tam vznikaly moje první bábovky a koláče na plech :)

Kde hledáš inspiraci?

Inspirace se ke mně dostává různými cestami – a často tak trochu nenápadně. Z běžného rodinného pečení se časem stal můj velký parťák. Když děti odrostly, odstěhovaly se a já změnila práci, přišel moment, kdy jsem si řekla, že potřebuji víc času pro sebe. Na relax, odpočinek – a pečení se do toho krásně vešlo.

Pamatuji si, jak jsem končila v předchozím zaměstnání a chtěla jsem se rozloučit něčím milým. Napadlo mě upéct malé dortíčky – bylo jich možná 200, možná 250, spontánní nápad, který měl velký ohlas. A mamka tehdy prohodila: „Hele, tohle je úplně jak včera v tom Víkendu!“ A opravdu – bylo! Pořídila jsem si knihu autorky Lelí, kterou tam zmiňovali, pak druhou… a tak přišla první cupcakeová inspirace.

Dnes mě hodně baví pořad „Peče celá země“, občas brouzdám Pinterestem, kde je nekonečno nápadů. Ale zároveň si uchovávám i to, co má pro mě zvláštní osobní hodnotu – třeba vánočka nebo klasický ořechový dortík jsou rodinné recepty, které mám spojené s domovem, dětstvím a láskou, se kterou se u nás doma vždy peklo.

Jaký je tvůj nejoblíbenější zákusek?

Těžko vybrat jen jeden, ale srdcovkou je určitě náš rodinný ořechový dort. Klasika, která nikdy nezklame – promazaný pikantní marmeládou a máslovo-pudinkovým krémem, který znám už od dětství. Pekl se u nás doma při každé oslavě a dnes ho s láskou peču i pro svého syna. Je to takový sladký vzkaz přes generace, který nikdy neztrácí své kouzlo.

Vzpomeneš si na nějaký recept, který tě potrápil?

Jasně! Není to tak dávno, kdy jsem chtěla překvapit tatínka punčovým dortem, který má moc rád. Jenže korpusy si postavily hlavu – chuťově i barevně v pořádku, ale tvarově naprosto nevhodné. Čtyři kusy skončily v mrazáku na „další zpracování“ a až ten pátý a šestý konečně vyšly, jak měly. Nakonec jsme si pochutnali i na marmeládových buchýtkách ze zbytků, takže žádná ztráta – jen trochu srandy navíc 😉

Jak často pečeš?

Peču často. Možná velmi často (HA HA HA). U nás doma je lednice v podstatě neustále připravená k akci – máslo, šlehačky, mascarpone, tvarohy a zásoby domácích marmelád od maminky jsou taková naše stálá výbava. Někdy peču cíleně – k oslavám, svátkům, narozeninám – a někdy prostě jen tak, když mám chuť tvořit. Moje ruce v tomto směru neumí zahálet. Každé pečení je vlastně i malý způsob, jak dělat obyčejné dny sladšími.

Pro koho nejraději pečeš?

Nedělám rozdíly – peču pro každého, kdo si řekne. Ať už pro rodinu, tatínka a jeho kamarády na letišti, kolegyně v kanceláři nebo známé přes známé… Když vím, že ke mně přichází někdo na doporučení, je to pro mě krásná zpětná vazba. Největší odměnou je právě ten moment, kdy lidem rozzářím den.

Před týdnem mi kolegyně vytvořily „Řád zlaté vařečky“ s nápisem „Za nejlepší dortíky na světě, které dělají každý den sladším.“ To je ten motor, co mě pohání dál.

Co bys poradila začínajícím pekařům a pekařkám?

Především – mít chuť. Udělat si čas. A mít pro koho péct – klidně jen pro jednoho. Každý někde začíná. Nejde o dokonalost, ale o radost z tvoření. A když se k tomu přidá špetka odvahy, může se z toho stát krásná součást života.

Máš nějaký cukrářský sen?

Určitě – a není malý! 😊 Kdykoli jdu kolem prázdného domu s výlohou, v hlavě mi naskočí plán – malá útulná cukrárna s posezením u dobré kávy, cupcakes, panna cotty a palačinek. Místo, kde by nechyběl ani koutek pro děti a kde by si hosté mohli na chvíli odpočinout.

Žijeme v malém městě s velkou historií – a myslím, že takové místo nám tu chybí. Zatím nemám odvahu ten sen proměnit v realitu, ale věřím, že sny nás mají pohánět. A kdo ví… třeba jednou ucítíte máslový krém a poznáte, že se ten sen přeci jen naplnil.