Čmeláci pod lupou: Proč a jak je chovat

Martin Dvořák je vedoucím Závodní báňské záchranné stanice v Odolově u Trutnova, kde naši báňští záchranáři zahlazují následky hornické činnosti v Podkrkonoší a také poskytují přednemocniční péči lidem v širokém okolí. Toto povolání je hodně náročné jak fyzicky, tak psychicky, proto si našel zajímavého koníčka. Ve volném čase chová čmeláky, což baví i jeho ženu a dcery.

Proč sis vybral zrovna chov čmeláků? 

Čmeláci jsou v přírodě velmi významnými opylovači a jsou přísně chráněni. Většinou hnízdí v zemi (myší díry atd.), v dutinách stromů ale klidně i v ptačích budkách, kompostech, kupkách sena, prostě všude, kde najdou bezpečnou příležitost založit hnízdo. Problémem u přírodních hnízd jsou škůdci, kterých mají čmeláci několik. Nejvýznamnějšími jsou zavíječ, muška melittobie, pačmeláci a samozřejmě i člověk, který neváhá zničit hnízda čmeláků v domnění, že by mu mohli ublížit. Právě proto jsme se s rodinou rozhodli jim pomáhat a snažit se o navýšení jejich počtů v přírodě. Snažíme se šířit povědomí o tom, že jsou velmi užiteční, nejsou nebezpeční, a hlavně jsou to takoví ti bzučící včelí medvídkové, které moje generace zná z večerníčku.

Jaký je tedy postup při zakládání nové generace čmeláků?

Abychom jim pomohli, nabídneme jim na jaře tzv. čmelín (čmelí úlek), což je dřevěná uzavřená krabice min. vnitřních rozměrů 30 × 30 cm se stříškou, která musí být dobře izolovaná. Do čmelínu vede vstupní otvor chráněný tzv. klapkou proti škůdcům s česlem a uvnitř je do vstupního otvoru zasazené potrubí o průměru 2,5 cm dlouhé cca 10 cm, které imituje podzemní chodbičku. Vnitřek čmelínu je vystlaný natrhanou nebo nastříhanou bavlnou, případně menším množství mechu či kokosového substrátu na dně, kvůli vlhkosti. Když máme takto připravené čmelíny, nastávají pokusy o usazení čmeláčích královen, což nás baví s rodinou nejvíc. Právě v období března až května vyhledáváme s dětmi v okolí našeho bydliště královny, které hledají vhodné místo pro založení nového čmelstva. Máme možnost pozorovat tyto velké čmeláčí královny, které hlasitě bzučí a létají blízko země, protože se probudily po zimě a snaží se najít vhodné místo pro založení hnízda. Královnu šetrně odchytneme pomocí síťky a pomocí velké uříznuté injekční stříkačky, do které ji přesunu ze síťky a opatrně ji zavedu do čmeláčího úlku. Zavřu otvor a nechám ji cca 5 minut prozkoumat úlek. Následně otvor otevřu a čekám až vyletí. Podle toho, jakým způsobem opustí čmelín poznám, zda se královna vrátí nebo nikoli, a já můžu čmelí úlek nabídnout jiné. Když všechno dobře dopadne a královně se úlek líbí, založí v něm svoji čmelí kolonii, která rychle narůstá a na svém vrcholu může čítat až 400 čmeláků. Na podzim ze čmelína vylétnou nové královny – matky, které se oplodní s trubci, zazimují se v zemi, listí, kompostě či jiném bezpečném místě a na jaře zase dají vzniknout novým koloniím, tj. celý cyklus se opakuje.

Kdo bydlí ve čmelíně?

Bydlí tam zakládající matka, která si vychová dělničky a ty se potom o ni starají. Začátek je nejrizikovějším obdobím, protože musí svoji novou budoucí generaci sama živit do doby, než se vylíhnou první dělničky. Jakmile začnou být samostatné a starají se o potravu, matka zůstává ve čmelíně a nikam nelétá. Jak jsem už řekl, čmeláci jsou hodně náchylní na různé škůdce, nejčastějším je zavíječ (vypadá jako větší mol, který má na křídlech černou tečku). Ten, když se dostane do hnízda, je schopen ho celé zničit. Nejdůležitější ochranou proti škůdcům je již zmíněná vstupní klapka, kterou se čmelák naučí otvírat a ostatní škůdci to samozřejmě v ideálním případě nezvládnou.

Proč jsou čmeláci užiteční?

Čmelák sice neprodukuje med pro potřeby lidí, ale v množství opylovaných květů je srovnatelný se včelami. Je totiž schopen opylovat rostliny i ve větším chladu, pod 10 °C, a za mírného deště, kdy včely už nelétají. Má také delší sosáček. Je to takový šikovný včelí medvídek.

Co obnáší starost o čmeláky?

Péče o čmeláky není složitá. Kromě pořízení čmelína je možné koupit i tzv. čmelopočítač. To je zařízení, které v průlezu počítá pohyb čmeláků, měří teplotu a vlhkost. My tedy víme, že se narodily dělničky a v začátcích sledujeme, zda se nám matka pravidelně vrací, či nastal nějaký problém. Pokud usadíme matku řekněme brzy z jara, hrozí zde ještě zánik hnízda díky nízkým teplotám, což pak znamená úlky balit do starých dek a u některých už máme topné dečky, které udrží vnitřní teplotu kolem 3 °C. Při kontrolách čmelínů se používá červené světlo, které čmeláci nevidí. Někdy péče o čmeláky i dost bolí – nejvíce od rokytových čmeláků. Čmeláci totiž mají většinou hlídačku, která sedí na česně a prožene všechno, co považuje za nebezpečné – u nás jsou to často děti i pes. Čmeláci také poznají, jaké bude počasí, v přechodné době se proto jenom napasou a zase zalezou, aby počkali na stálejší teplotu. Každý druh se budí jinak, největšími a prvními čmeláky jsou čmeláci zemní, později vylézají čmeláci luční, zahradní rokytoví nebo rolní a ve vyšších polohách čmelák skalní.

Dříve byli čmeláci decimovaní např. vypalováním trávy, protože přezimují v listí, ve staré trávě nebo v seně. Teď se snažíme čmelákům pomáhat a starat se o ně. Je nutné hlídat, aby se čmelín nepřehřál, nespadl ve větru nebo ho nepřevrhlo nějaké zvíře. Umístění se každý rok mění, protože matky si pamatují, kde se narodily. Pokud se jedna matka rozhodne na místě zůstat a přiletí jiná, zabijí se. To my ale nechceme, protože pak nedojde k rozmnožení dalších generací.

Důležité je také to, aby měli čmeláci co jíst, tj. musíme jim nabídnout dostatek potravy od jara do podzimu, což znamená pěstovat na zahrádkách pestrou skladbu květin – cibulovin, trvalek a dalších.

Co tě na chovu čmeláků nejvíc baví?

S rodinou máme moc rádi přírodu a snažíme se jí pomáhat. Čmeláčci jsou krásní, chytří a baví nás u nich v klidu sedět a pozorovat je…

(nesmíme zapomenout, že čmelák je zákonem chráněný druh hmyzu a my mu nesmíme ublížit)